Jaký hovawart opravdu je?
Nebudu kopírovat standard, nebo přepisovat zidealizované popisy v encyklopediích, ale popíšu vám toto plemeno objektivně tak, jak ho znám já a podle mých zkušeností s ním.
Hovawart je jak říká standard velký, silný, nebojácný, odolný, svéhlavý, dominantní a temperamentní pes, se kterým se nikdy nenudíte. Je to plemeno pracovní, a tudíž potřebuje neustále zaměstnávat, jinak si práci najde sám a věřte, že se Vám to líbit nebude. Nejšťastnější je, když páníček pracuje na zahradě a on mu může pomáhat :) I přes to, že patří mezi plemena molossoidní (dogovitá), je velice temperamentní, živý a hravý. Dospívá okolo 3. roku a do té doby je doslova "na zabití". Rád pracuje, učí se, ale v určité míře. Celý výcvik musí probíhat formou hry, neustále vymýšlet něco nového, jelikož staré cvičákovské povely ho za chvíli přestanou bavit a nudí se. Páníček musí mít opravdu spoustu trpělivosti, optimismu a hlavně důslednosti. Drilem a nátlakem ničeho nedocílíte. Když to hovíka nebaví, zkrátka nepracuje. Ve všem se na něj musí "po dobrým". Hovawart je sice plemeno pracovní, ale v žádném případě se nevyrovná německému ovčákovi nebo border colii, kteří pro povely žijí. Hovawart nikdy nebude bezhlavě dělat to, co si zrovna páníček vymyslí. Nejdříve to vyhodnotí, jeslti je to pro něj výhodné a podle toho se rozhodne jednat. S hovíkem není problém udělat i jakoukoliv zkoušku z výkonu, ale zabere to hodně času a trpělivosti, avšak nikdy ne nedokáže vyrovnat ovčákovi. Pro svůj výborný čich se používá pro pachové práce a záchranařinu.
Hodně se o hovících píše, že jsou to psi i pro začátečníky. Já bych hovawarta (především psa), začátečníkovi rozhodně nedoporučila. Je to sice mazlík, kamarád, výborný společník, ale i velký pes se svou hlavou a myšlením a specifickou povahou, který potřebuje opravdu důslednou výchovu již od štěňátka. Není to zkrátka retrívr, s kterým si ho lidé tak často zaměňují.
Hovík není v žádném případě vhodný pro bydlení v kotci s tím, že mu jednou denně dáme najíst a jdeme s ním na procházku, jakožto i hlídání areálů. Je to pes s opravdu velkou vazbou na rodinu a udělá cokoliv, aby byl co nejblíže našim dveřím. Potřebuje neustálý kontakt se svoji rodinou, když je izolován, tak trpí.
PSA NEBO FENU?
Musíme si uvědomit, že mezi psem a fenou jsou obrovské rozdíly. Pes je větší, svéhlavější, dominantnější, samostatnější. V dospělosti je často dominantní a spousta z nich je agresivních vůči ostatním psům (což je u samců normální). Proto je důležité, aby vyrůstal mezi co nejvíce psy v co nejrušnějším prostředí, aby ho v dospělosti nic nepřekvapilo. To platí i o feně samozřejmě. Také si rád prosazuje své místo ve smečce a v tom musí dostat jasno jednou pro vždy. On velice rychle zjistí, co je mu ochotný páníček tolerovat a kam až může zajít. Proto je třeba ho hned od začátku držet velmi zkrátka. Narozdíl od psů, feny jsou přátelštější vůči ostatním psům, přítulnější a více vázané na rodinu. Jsou ovladatelnější a snadněji se cvičí. Pro začátečníky bych tedy spíše doporučila fenu.